Účastníci zájezdu :
Jirka a Vlastička - YAMAHA XTZ 750 Super Ténéré
Míra a Honza - KTM 950 Adventure
Již v zimních měsících jsme přemýšleli kam v létě vyrazíme na společnou dovolenou. První návrh byla cesta do Rumunska na 12-14 dní, ale okolnosti tomu moc nepřáli a tak se zvolila jednodušší varianta dovolené a to cesta kolem České Republiky od 25.7. až 1.8.2009. Člověk by nevěřil co je u nás krásných míst a různých historických nebo technických zajímavostí.
1.den - 25.7.2009 - vyrážíme na cestu...
Náš den "D" nastal 25.7.2009. Vyrážíme v dopoledních hodinách jižním směrem přes Šumavu. Náš první nocleh dnes plánujeme v Českém Krumlově, kde nás očekávají naši přátelé Olina a Jirka, kteří jsou v očekávání malé Nelinky (v dnešní době je již Nelinka na světě, užívá si života plnými doušky a pár fotek naleznete v Bígovo fotogalerii). Prý bude také motorkářkou. Cesta přes Šumavu nám vcelku pěkně ubíhá. Je malý provoz, počasí je krásné, okolní krajina též a tak si s Jírou vychutnáváme zdejší parádní zátočiny. Je něco kolem 17.00 hodiny a my jsme konečně v Českém Krumlově. S Jirkou a Olinou sedíme do pozdních hodin a hlavní téma jsou motorky a naše cesta.
Celkem ujeto 170km
2.den - 26.7.2009
Po bohaté snídani se loučíme s Olinkou a Jirkou. Balíme naše rozkramařené věci do kufrů a hurá do sedla směr zámek Červená Lhota. Samotný zámek stojí na zajímavém místě, něco jako skalní ostrov ve středu jezírka. Bohužel na prohlídku zámečku bychom čekali až do oběda a tak dáváme přednost prohlídce zámeckého parku, kde je nádherně a je zde možnost si zapůjčit i lodičku na projížďku po jezírku. Bohužel čas a hlad je proti nám a tak po této procházce hledáme v podzámčí nějaké to občerstvení. 
Našli jsme jen kiosek a tak dáváme zdravou a dietní sváču – párek v rohlíku. Po tomto vydatném občerstvení pokračujeme dál do kraje, kde se říká Česká Kanada. Snad jen trošku pro upřesnění, pod tímto názvem je myšlena oblast mezi Jindřichovým Hradcem, Slavonicemi, Dačicemi a Telčí, ale to je jen tak na okraj. My míříme do městečka Nová Bystřice. Hledáme zde nádraží, kde bohužel opět pro nedostatek času jen okukujeme a fotíme zdejší vyhlášenou technickou raritu a atrakci. Je jí úzkokolejná dráha, kde roztomilá dieselová mašinka jezdí do konce května a přes léto přebírá její štafetu krásná parní lokomotiva. Samotná dráha 
vede z Nové Bystřice, přes srdce České Kanady až do Jindřichova Hradce. Jelikož, by nás vyjížďka s mašinkou připravila o zbytek dne a navíc bychom už těžko někde složili hlavu, sedáme proto opět do sedla a vyrážíme dál. Nyní se ubíráme směrem na zříceninu hradu Landštejn. Samotný hrad byl postaven někdy ve 13. století a v roce 1771 vyhořel vlivem blesku a byl znovu zpřístupněn až v roce 1990. Kromě samotné prohlídky jsme zde ještě viděli ukázku z výcviku dravců a Jíra si nenechal ujít příležitost a klidným hlasem žádal od výra Kubíčka o jednu nebo dvě společné fotečky. Kubíček se vůbec nechtěl koukat do objektivu. Já si zase pochovala 20kg škrtiče. Nejhorší bylo když se začal pohybovat 
.
Po celkové prohlídce hradu odjíždíme směrem na Slavonice, kde se chceme podívat (hlavně Jíra) na část pevnostního areálu, který tady vznikl v letech 1936-1938. Do původního stavu je zde uvedeno asi 12 objektů, tzv.“řopíků“ a je tu možnost se projít po naučné stezce, kde si všechny ty bunkry a další vybavení můžete osahat a i si o tom něco zajímavého přečíst. Po této prohlídce (k Vlastině radosti) pokračujeme dál směrem na Telč, kde si chceme prohlídnout starobylé náměstí. Po příjezdu do Telče jedeme tedy rovnou až na náměstí, kde i parkujeme. Překvapí nás zde nejenom jeho krása, ale také davy lidí, kteří tu tráví pozdní odpoledne na studentských slavnostech. Je fajn pozorovat lidi jak se tu baví, zpívají, popíjejí a baští místní dobroty. My si proto v klidu procházíme náměstí a směřujeme ke zdejšímu zámku, ale ten už je uzavřen. Přes davy lidí tu alespoň tvoříme pár foteček a vracíme se pomalu k naší Ténéré. Jelikož už nás bolí nohy a po parném a vydařeném dni bychom už rádi někam složili hlavu, začínáme hledat nějaký ten kemp. Hurá, našli jsme ho a tak hlavičky, pro dnešek, složíme v kempu Velkopařezitý – Řasná. Jsou tu super sprchy a malá restaurace je součástí kempu. Víc už ani nepotřebujeme. Stavíme stan a pak jdeme na večeři a ochutnat zdejší pivčo. Již za tmy jdeme ulehnout a těšíme se na další den.
Celkem ujeto 210km
3.den – 27.7.2009
Ráno je nádherné. Začíná se klubat sluníčko a slibuje, že bude opět vydatně svítit. Dnes máme v plánu přesun do města Mikulova a na zámek Lednice. Oba dva naše dnešní cíle jsou nedaleko a tak nespěcháme. V klidu zabalíme a ještě v místní restauraci si dáváme tradiční snídani. Čerstvé rohlíky, máslíčko a marmeládku. Po deváté vyrážíme. V Mikulově okukujeme Svatý kopeček a přes náměstí se vydáváme k zámku, 
u kterého nás velmi upoutala vstupní brána, protáhneme si nohy procházkou v zámecké parku a tajemným sklepením a je tu zase odjezd. Strávili jsme tu příjemné dopoledne, ale zámek Lednice čeká. Moc se těšíme na noblesní anglicko-novogotický zámek s francouzskou zahradou a anglickým parkem. Po zdolání asi 12km od Mikulova, rychle parkujeme a vyrážíme k zámku. Jsme na místě a nevěříme vlastním očím. Zámek je zahalen lešením . Probíhá tu rozsáhlá rekonstrukce zámku a i venkovního skleníku s tropickými a subtropickými rostlinami. Většina prohlídek je proto zrušena a tak nám nezbývá nic jiného než se opět vydat jen za krásou zámeckého parku. Prostě smůla, ale samotný park je také nádherný. Obdivujeme zde jak je vše krásně v květu, jak je vše krásně zastřižené a upravené. Jako podle nějaké šablony a pravítka. V parku jdeme až k zdejšímu rybník s 15 ostrůvky a pak zase pomalu zpět k naší motorce. Zítra bychom rádi viděli Macochu a tak se ještě přesouváme do kempu poblíž Moravského krasu.
Celkem ujeto 217km
4.den - 28.7.2009
Ráno se probouzíme docela brzo a opět do krásného slunečného dne. Po ranní hygieně a snídani jdeme omrknout místní rybník Olšovec. Konají se zde každoročně mezinárodní 
závody motorových kluzáků, které jsou součástí Evropského poháru. Začínáme balit a po doporučení od personálu kempu, vyrážíme k propasti Macoše již v 8.00 hodin. Je 9.00 hodin a my stojíme u pokladny na prohlídku Punkevních jeskyní. Zde se k našemu překvapení dozvíme, že pokud nemáme rezervaci asi týden dopředu, tak nemáme skoro žádnou šanci se na prohlídku dostat, ale asi se stal zázrak a kolem 10.00 hodiny dostáváme informaci, že pro příliš velký zájem bude ještě jedna prohlídka mimo plán, ale musíme čekat až do 14.00 hodiny. Moc jsme se těšili na projížďku v lodičkách a tak čekáme. Dlouhou chvíli si tedy krátíme sestupem v motokrosových botách až dolů na dno propasti :-) No nic moc a o výstupu zpět ani nemluvím. 
Pak se svezeme lanovkou a vláčkem ke Skalnímu mlýnu a tam si dáme i lehčí oběd, napíšeme pár pohledů a je tu čas se vrátit na prohlídku. Docela to uteklo. Vláček nás opět odvezl ke vstupu do Punkevní jeskyně. Prohlídka byla super. Nejdříve se jde pěšky po vyznačené cestě a pak jsme konečně, k mé radosti, nasedli na lodičky a pokračovali v prohlídce po vodě. Při prohlídce si dávejte pozor na hlavu, je to tam skoro všude dost nízké a úzké. Samotná prohlídka byla krásná a s Jírou nelitujeme toho čekání. Stálo to za to. Opět jsme u motorky a vyrážíme dál směrem na Šumperk a Velké Losiny, kde se chceme ubytovat v kempu Losinka. Zde máme domluvený sraz s našimi přáteli, kteří s námi budou pokračovat dál v naší cestě za poznáním. Dorazili jsme do kempu Losinka a opět ho doporučujeme. Je tu vše co člověk na cestě potřebuje. Postavili jsme si náš stan a v místní restauraci očekáváme příjezd Míry s Honzíkem. Je něco kolem 22.00 hodiny a jsou tu. Pomohli jsme jim postavit stan a šli jsme ještě na pivko, kde jsme jim povyprávěli naše dosavadní zážitky z cesty a kolem půlnoci šli pomálu spát.
Celkem ujeto 230km
5 den - 29.7.2010
Je ráno a před náma je opět krásný den. Po zabalení věcí a teď již ve čtyřech, vyrážíme směr Jeseníky. Dnes máme v plánu navštívit vodní přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stáně. 
Jedná se o určitou technickou zajímavost a tak se na to i já technicky neznalá, těším. No a jsme tady. Přistaveným autobusem jedeme do velína elektrárny, kde se seznamujeme s funkčností a provozem přečerpávací elektrárny. Po tomto výkladu jdeme dlouhou chodbou a přicházíme do ohromného sálu, kde jsou již umístěny samotné turbíny. Překvapuje nás, že se tento velký sál uklízí ručně a né pomocí techniky (viz foto v galerii - tzv.kosmetická ošetřovatelka podlahových krytin 
). Po této prohlídce se vydáváme autobusem na cestu k horní nádrži. Odsud je nádherný výhled na vrcholky Jeseníků zahalené v oparu z kterého vyčnívá Praděd. 
Chlapecké osazenstvo účastníků zájezdu se vydává na cestu kolem vodní nádrže. Já jsem se rozhodla si trochu zalenošit a tak na ně čekám v klídku a v pohodě s foťákem v ruce. Mé fotečky se zdařili, chlapci se mi neutopili a v pořádku se vrátili. Nasedáme opět do autobusu a směřujeme zpět k parkovišti. Nyní vyrážíme směr Náchod a Dobrošov. 
Cestou se ještě stavíme naplnit naše bříška a pomálu se blížíme k našemu cíli. Je tu další zajímavost a to dělostřelecká pevnost Dobrošov. Nejdříve jdeme omrknout dělostřelecký srub Zelený, pak pěchotní sruby Můstek a Jeřáb. Ostatní bunkry jsou ještě ukryty v blízkém lesním okolí, ale ty už obcházet nebudeme. Tento pevnostní komplex byl vybudáván někdy v letech 1936 až 1938. V době 2.světové války sloužil jako cvičný terč pro německé dělostřelectvo. Hlavně na Můsteku je toto ostřelování dost vidět. Zhruba 1,5km odsud se také nachází nejlépe vybavený srub u nás a to Březinka, kde se partě nadšenců podařilo, do tohoto srubu vrátit původní originální dělo (podle výrobního čísla), které za války fungovalo v jiném opevnění u západního pobřeží. Bunkr je plně vybavem včetně zbraní, vzduchotechniky, místnosti pro vojáky, pro velitele, pro radistu...atd., ale tam jsme se už nešli podívat. Dnešek uzavíráme malou drzostí a to že jsme se dostali s motorkama až za srub Jeřáb, kde se chceme u ohniště utábořit a strávit tu dnešní noc.
Celkem ujeto 200km
6.den - 30.7.2009
Za dnešní velmi včasný budíček se postaralo stádo hladových býků a tak balíme a vyrážíme zase dál. Dnešním cílem jsou Adršpašské a Teplické skály. 
Chystáme se navštívit turistický okruh skalním městem, který je dlouhý asi 3,5km. Dorazili jsme na místo a vyrážíme. Cestou zde nacházíme mnoho zajímavých skalních útvarů, která mají i svá jména jako Dědek a Babka, Milenci, Homole cukru, Džbán, Rukavice, Gotická branka, Čertův most...atd. Přecházíme také několik mostíků, pod kterými protéká říčka Metuje, mineme nádherné vodopády a rozličné skalní útvary. Je to tu skutečně nádherné. Takový krásný přírodní zázrak. Z informačních cedulek se tu dovídáme, že původní vchod do vlastního skalního města byl Gotickou brankou, kterou jste určitě viděli v nejedné české pohádce. Po zhruba 4 hodinové vyčerpávající 
procházce jsme si na břehu jezírka zapůjčili lodičku a v klidu vyrazili na vodu. Někde uprostřed jsme si konečně začali chladit (někteří konečně i mýt) rozpálená chodidla . Po této příjemné relaxaci, hygieně a hrátkách s kačenkama se konečně hrneme zpět ke břehu vrátit lodičku. Sedáme zase na motorky a vyrážíme dál směr Vrchlabí a Špindlerův Mlýn. Poblíž Špindlu máme domluvené spaní a tak dorážíme na místo a stavíme stany u malého ohniště. K večeru se rozhodujeme pro chvilkovou procházku po okolí. Po návratu si ještě opečeme pár buřtíků a bloumáme nad plánem na poslední dva dny. Všichni víme, že se nám blíží konec dovolené a po cestě domů je toho ještě tolik zajímavého, že nevíme pro co se rozhodnout. Proto zavazujeme oči pomyslnému papouškovi a necháváme ho vytáhnou výherní los z klobouku , aby nám určil směr naší další cesty. Vyhrál to Ještěď, Skalní hrad a Křivoklát. Máme tedy plán a tak se jdeme konečně uložit do hajan.
Celkem ujeto 200km
7.den - 31.7.2009
Tak a je tady další slunečné ráno naší dovolené. Držíme se papouškova losu a po snídani vyrážíme směr Vrchlabí, Harachov, Desná a Ještěd. Před Desnou nám cestu ještě zkřížila 
rozhledna Štěpánka o které Míra věděl a zavedl nás tam. Jedná se o novogotickou stavbu z roku 1847, kdy započala její stavba, která trvala až do roku 1892. Rozhledna se nachází ve vyšce 959 m.n.m. Je to jedna z nejhezčích u nás a je zde krásný rozhled po okolí. Nám přitom všem přálo i počasí, tak jsme si to vše vychutnali. Cestou ke Štěpánce jsme se rozhodli pro nečekané hledání hub do bramborové polívky. Náš úspěch byl nečekaný a hned jsme vyhlásili i krále houbařů a tím byl jmenován Míra, který našel jednu jedinou jedlou houbu v okolí 
. Cestou zpět k motorkám jsme si zavzpomínali na dětská léta a využili místní houpačky. 
Bylo to fajn si pohoupat prázdný žaludek a pořídili naši jedinou společnou fotografii. Nasedáme na motorky a pokračujeme dál. Musím se ještě zmínit, že Míra nás od samého rána láká na úžasně chuťově vychytanou česnečku , kterou prý mají na Ještědu. Povedlo se, navnadil nás. Hladovýme tedy celé dopoledne a už se nemůžeme dočkat tohoto chuťového zážitku. Cesta krásně ubýhá a my už v dálce vidíme Ještěd. Přístupovou cestou stoupáme až k vysílači, kde parkujeme a těšíme se na slibovanou chuťovku, ale první co nás nadchlo a překvapilo je opět krásný rozhled. Obcházíme nejdříve celý vysílač a neustále se zastavujeme a rozhlížíme po okolí. Je krásně vidět do dálky. Po nějaké chvilce jdeme tedy do restaurace a těšíme se na tu česnečku. Usedáme a objednáváme si. Po nějaké chvilce nám objednané papů přináší a my si pochutnáváme na zdejší polévkové specialitě. No polévka ušla, aby né za 70,-Kč 
. Po exkurzi na Ještědu sjíždíme dolů a pokračujeme směrem na Skalní hrad ve vesničce Sloup v Čechách. Bohužel hrad nám zavřeli před nosem. Děláme tedy jen pár fotek a pokračujeme dál směrem k Berouce, do restaurace U Rozvědčíka. Je pátek a tak počítáme s tím, že tu bude tradiční zpívaná. Nemýlili jsme se. Zpívaná se tu opravdu koná a tak posloucháme hudbu a k některým písničkám se s naším hudebním hluchem i přidáváme. Kolem půlnoci si po náročném dnu, jdeme konečně lehnout. Ráno už nás čeká jen cesta domů.
Celkem ujeto 250km
8.den - 1.8.2009 - cesta domů... Po ranní koupeli jsme dali dohromady poslední zásoby a uvařili společnou snídani. Sušíme ještě stany od ranní rosy a začínáme pomálu balit věci na motorky. Dnes máme před sebou poslední cestu a vůbec se nám nikam nechce. Bohužel musíme vyrazit, protože nás doma již čekají. Zpáteční cestou jsme kopírovali tok Berounky a užívali si poslední kilometry. Je něco kolem poledního a blížíme se k Mírovo bydlišti, kde se loučíme a směřujeme také domů, kde už nás čekají naše dvě cácorky. Byla to úžasná dovolená a těšíme se na další...
Poznámka:
Celkem jsme ujeli něco okolo 1700km a to převážně po silnicích 2 a 3 třídy. Celou republiku jsme bohužel neprojeli a tak západní a severní část projedem snad letos (2010) nebo až příští rok.
Náhledy fotografií ze složky Dovolená 2009 - Česká Republika
